Kdo kabonit se viděl pana strýčka? –
roj dětí stále za ním jako včely,
a není jednoho, jež nepodělí:
když nemá v kapsách, alespoň je hýčká!
Po celý život říkal, že si „vyčká!“
a v kanceláři „čekal“ život celý,
a zbyly mu dvě dýmky na neděli,
a na den všední ukousaná špička.
O dušičkách rád po hřbitově chodí
a pokleká na hroby opuštěné, –
kde nepoklekne, aspoň květ tam hodí.
– Až odhodíte, strýče, tu svou špičku,
kdo pod tím rovem vás si připomene? –
Zde dlouho byste zůstal klečet. – Strýčku!