ŠTĚSTÍ, lidské štěstí,
zlaté ptáče v boru,
prolétalo stromy
hlasném ve švitoru.
Hlasitě a hlasněj’,
smíchem zvonků hravých;
probudilo ze sna
pána hvozdů tmavých.
Zasvištěla střela,
zalkalo to z lesů,
spadlo zlaté ptáče
do rudého vřesu.
Vystoup’ černý lovec,
rozestřel mu křídla,
díval se, jak v pírkách
čerstvá krev mu stydla.