Své vše když rozdal jsi, stisk ruky vřelý
ti dostač; o almužny bezcenné
všech druhých nestůj, tak jen hozené,
a nedbej, byť i zcela zapomněli.
U vánočního krbu, jak se dělí
kruh šťastných o ovoce zlacené,
kdo rodného si štěpu vzpomene,
jenž v metelici stojí osamělý?
Přec buď jak on a v každý žití mžik,
ať pták v tvém listí hnízdo staví, ať
jen přelétne, ať chodec nepozdraví
za stín tvůj! – Stůj, kam Velký zahradník
tě vsadil, jarem zkvétej, létem chlaď
a na podzim svůj plod nes nečervavý.