PRO každou bolest pověděla líku
a věděla, kde roste, co ji hojí:
na lukách, v lese, ve skalách i chvojí,
– ba našla prý kdes také srdečníku!
Od lidí brala za plat slovo díku,
neb půlko měla své a chalup svoji;
teď ale synek proti ní se strojí,
– však stará vyšla z domu bez povyku.
A jak se nyní návsí belhá s holí,
„Vy, babičko!“ dí děvče k ní, než zašla,
„jste lék prý nalezla, když srdce bolí!“
A kořenářka ohlédne se stranou
a usměje se trpce: – „Našla – našla,“
a v zhublou tvář jí proudem slzy kanou.