Co to mé srdéčko
tluče: tluky, tluk,
jako ta křepelka
u potoka z luk?
Tluče, tluče, tluče,
nikdy nemá dost –
pro zármutek málo,
hodně pro radost.
Ten svět je tak krásný,
tluč, srdéčko, tluč,
a když něco bolí,
Bohu odporuč!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.