Za horami jiné hory,
obzory jdou za obzory,
jedno slunce různým časem
svítí na ně stejným jasem.
Za věky se věky šinou,
rody jdou, jak rody hynou,
hlubší snahy, vyšší cíle
v bořící a tvorné síle.
Každým věkem o krok dále;
jen to lidské srdce stále
v slasti bolu, klidu, zmatku
bije jako na počátku.
Přes pochyb a vášní spory
tuší v dálkách za obzory
břehy země zaslíbené
a k nim duhu smíru klene.