Spala jsem a nespala.

Spala jsem a nespala, spala-li, tož málo, celou noc se, miláčku, o tobě mi zdálo.

Že jsme spolu vyjeli, na běloučkém koni, vesele, ó vesele zněly z dálky zvony.

Tam k našemu kostelu kvetla cesta hlohem, má matička volala z dálky na mne „s Bohem!“

K ránu jsem se zbudila, snilo se, či dnilo? zvonky zní a v komůrce všechno hlohem bílo.

Ne, – to přišly družičky se svatebním vínkem a tvůj bílý koníček dusal pod okýnkem.