Sovička mrzutá
sedí a nedutá,
jen se mračí;
květy ji neblaží,
slunce jí překáží,
i zpěv ptačí.
Sovička mrzutá
sedí a nedutá
za den celý;
poslyšte písničku,
snad paní sovičku
rozveselí:
„Sovičko mrzutá,
kdo ani nedutá,
sedí v tichu,
na radosť mrzí se,
a na svět mračí se,
ten je k smíchu!“
Sovička mrzutá
sedí a nedutá
ani slova;
zpívejte celý den,
ona se mračí jen,
vždyť je sova!