ŠIROŠIRÝM krajem
když tak ticho sněží,
myslíš, těm tam dole
jak se měkce leží.
Už tak žádné snění,
žádné v světě přání,
už tak žádná bolest,
žádné vzpomínání. –
Ale tiše, tiše! –
tak to nesmí býti,
dokud z jedněch očí,
lásky zář ti svítí.
Vždy zas musíš doufat,
když co osud shroutil,
aspoň, bys ty věrné
oči nezarmoutil.