Nevím, co mi tak smutno,
co mi tak teskno dnes,
venku je mlhavo, rmutno, –
pták v kleci sotva hles’.
On se mnou z okna se dívá,
do sadu dívá se ven;
tam list se po listu schvívá
a holý se klátí kmen.
Kmen holý větrem se klátí,
a pustý je celý sad
a mlhou a jíním jej šatí
ten měsíc Listopad.
Co, ptáku, hledíš tak rmutno?
ty’s přece neztratil nic;
však, když je člověku smutno,
ten ztratil o mnoho víc. –
Tví druzi vrátí se, – blahá
vesna zas přinese květ, –
ale má matička drahá
z hrobu se nevrátí zpět.