KDYŽ člověk usnul v první den
jsa vyhostěncem z rajských bran,
přistoupil anděl v jeho sen
a pravil: „Slitoval se Pán.
Jest na vždy zavřen rajský sad
a člověk bude synem běd,
však Pán, hle v srdce klade rád
ti nesmrtelné lásky květ.
Jak v ráji rost, tam bude kvést,
by, v zoufání když člověk kles
jak usmíření ratolest,
se od země pnul do nebes.“