SLUNÍČKO-víčko,
rozmilý broučku,
co jsme se tě nahonili
na tom paloučku!
Od stébla k stéblu
jen jsi se kmitlo,
nerado, nerado,
přec jsi se chytlo,
Sluníčko-víčko!
A teď tě máme,
ty broučku malý,
kropený jak makovička,
jak šípek zralý!
Jak se ti líbí
zde v teplé dlani?
Aj, děláš, jakobys
nežilo ani,
Sluníčko-víčko!
Nožičky ztuhlé,
křidélka k sobě. –
Nelíbí se tedy u nás?
pomůžem tobě!
Otevřem ruku,
zlehounka, tiše; –
už krovky nazvedáš,
chce se ti výše,
Sluníčko-víčko?
Po dlani vzhůru
a po malíčku:
tam se tedy pozachtělo
Sluníčku-víčku?
Po dlani vzhůru
na prstu špičku:
zastýskalo, zastýskalo
se po sluníčku,
Sluníčku-víčku?
Nuž, tedy leť si,
ty broučku malý,
jako rudá jiskra letí
v nebeskou dáli. –
A my se budem
za tebou dívat;
za tebou dívat,
o tobě zpívat,
Sluníčko-víčko!