KAM ty chodíš, slunko zlaté,
kam ty chodíš spat,
když se večer do červánku
kloníš na západ?
Za lesy a za horami
skládáš-li svou skráň,
anebo tě k odpočinku
vítá mořská pláň?
„Za horami jiné hory,
za lesy zas Ies,
a já stále musím dále,
zítra jako dnes.
Jiným lidem, jiným krajům
nesu bílý den,
zatím co vás do náruče
pojal noční sen.
Vy budete dávno spáti,
jiní budou bdět, –
a já oka nezamhouřím,
než se skončí svět.“