Škoda vás, vy mladá léta,
že jsem nebyl ševcem! –
byl bych šídlem oháněl se,
jako rytíř dřevcem.
Byl bych seděl na verpánku,
král jak ve své pýše:
čistou práci, drobné floky,
do zámku i chýše.
Všem bych brával dobrou míru,
– zvláště u těch děvic –
každého však darebáka
tlačil by můj střevíc.
Nikomu bych nepřál smůlu
a do české psoty
ušil bych všem dobrým lidem
z pravé juchty boty!