Se skřivánkem vstávám,
s ním též chodím spat,
v poli naslouchávám
při pluhu mu rád.
Naslouchám, jak zpívá,
když si stírám pot,
mně tak volno bývá
všechněch od klopot.
Zadívám se chvíli
v modrou oblohu –
jak mne ten zpěv sílí,
říci nemohu!
Zamyslím se, maní
je mi k úsměvu,
a sám při orání
dám se do zpěvu. –