COŽ by bylo o koně,
jenom tak mít sáně!
dva by se k nim zapřáhli,
jeden by sed’ na ně.
Ba, že koně neletí
v skoku ani běhu,
jak to naše spřežení
po navátém sněhu!
Bylo by to výskání,
bylo by to nářku, –
až bychom tak do sněhu
zvrhli naši Mařku!
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.