RŮŽE.

Ó růže, růže, růže, tak jest jich plný sad! a ty jsi jednu utrhla a ty mi ji chceš dát?

Ba žeť, mně všechny uvadly a já je měl tak rád. A za tu tvoji růži, co já ti za ni dám?

jen krůpěj rosy, dítě mé, to všecko je, co mám. Neb květy vadnou podvečer a rosa zbývá nám.

Ó růže, růže, růže, tak jest jich plný sad! však není jich, co vidět jich tam na západě plát. –

Svou nech si, nech, já půjdu tam si svoje natrhat. Tak daleká k nim cesta, ba dál, než končí svět,

a z nich kdo jednu utrhne, už nevrátí se zpět; – a žádný víc mu neroste a neuvadne květ.