ROZPOMEŇ se, rozpomeň,
co’s mi slibovával,
když na naší zahrádce
šeřík prokvetával.
Šeřík modře prokvetal
a v něm ptáček zpíval,
a ty’s mi tak upřímně
do očí se díval.
Sliboval jsi, sliboval,
ale dostál málo,
a mně jest, jak bylo by
vše se mi jen zdálo:
Jak to ptáče zpívalo,
jak se květy chvějí, –
a o tom tvém pohledu
ach, tak nejteskněji!