Stráň skalnatá, že šípku úpar hrozí,
a holá jako žebrákovy dlaně;
však živo je tu večerem i raně:
z té holé ruky sbírají tak mnozí!
Vychrtlá kravka, po ní přijdou kozy,
pak žena listí trhající na ně,
pak dětí na trnky neb tvrdé pláně
a kolem plné snopů jezdí vozy.
Tak po sobě se vystřídají hosté,
na tom, co nechal zajíc, nebo ptáci.
I šel jsem kol: „To máte těžkou práci,
Bůh dej, ať tady hodně mnoho roste!“
A žena, dále žnouc na stráni holé:
„Toť nebylo by dávno chudých pole!“