Na groš nikdy nehleděl,
co je nebe nezvěděl;
krátký spánek, plný džbánek,
tak mu v pekle z radovánek
ďábel místo vyseděl.
Měl už tam čert ve skrejši
tak tu chasu vezdejší
od slouhy až do rychtáře,
pošilhával také k faře;
Franta mu byl milejší.
V tom, jako když zahraje,
Frantík zaslech’ u háje
zpívat Boršů Anduličku,
a ta s hejnem andělíčků
odnesla ho do ráje.