PROŽLUKLÝ den, kdy za ženu
jsem vzal si starou bábu,
já koukal jejím po věnu,
teď za uchem se škrábu.
Já viděl její bílý groš
a hejno zlatých časů,
a doufal jsem, ten starý koš
že půjde brzy k ďasu.
Za lidské duše Rohatý
prý platí ještě k všemu,
ji zaplatit moh’ dukáty,
tak hodila se k němu.
Však u nás nějak do příze
mu zasáhnul žid Jechal:
čert vzal už dávno peníze,
a ženu zlou mi nechal.