TO byla bludná holubička,
jež přišla do mé samoty,
já zaslechnul ji jednou z rána,
když z pola otevřená víčka
vlhnula slzou z dřímoty.
Tak broukala a povídala,
jak pohádku když pozlatí,
já divil se to lidské štěstí
jak divně tak a z nenadála
se v lidské srdce navrátí.
Zda sním či bdím, já nedbal více,
já sepjal ruce na hrudi,
a bylo mi, jak v tmavém doubí
když s houkáním se holubice
den letní v ráno probudí.