V slunečnu a pohodě neděl pět jsou na vodě; v plachty dobrý vítr duje, koráb jako šipka pluje,
kormidelník vypravuje jak měsíc se chytá v plachty a lana; poslouchal by každý do bílého rána. Kormidelník, čertův chlap
jako pavouk v síť je lap’, opálený, starý Jack viděl v světě mnoho tak, dobrou loď i dobrý vrak:
ať loď se zakolísá, ať stone jako mísa, Jack vyplul dosud z každé jako krysa. Kormidelník neděl pět na nikoho nepohled’;
stará krysa mlčenlivá, jenom na kompas se dívá, v noci, když je ticho, zpívá – tak vlna za vlnou v boky lodě šplouchá;
pak rázem ustane a v dálku slouchá. Kormidelník, starý pes, točí se a mluví dnes; koráb do vln jako pluh,
ruku tiskne druhu druh, kormidelník jako duch o příšerné jim lodi vypravuje a měsíc rudne, v plachty vítr duje.
„S dobrou lodí jsem kdys plul, do plachet nám vítr dul, dobrý vítr týden pátý, pomáhal nám patron svatý,
s nebe měsíc jako zlatý chytal se do plachet, chytal se v lana: my do přístavu měli veplout z rána.“ „V tom to mořem zašplouchá –“
– kormidelník naslouchá – „jako náhle z hlubiny vyvalí se bubliny a pak mezi lekníny,
stočí se velký duhový věnec, a do věnce vytone utopenec.“ „Vítr jako dul by dnes –“ – v ráhnoví to prasklo kdes –
„teplý vítr, – blízkou na zem ukazuje, – a v tom rázem každou kostí projel mrazem; trhlo to do lan, v kotvách do okovce:
loď ocitla se náhle u ledovce.“ „Nebe hvězdné, jeden jas, začalo se temnit v ráz, kmitá už jen měsíc sám,
stále bledší, – zdá se nám, že se klátí sem a tam. – To zdá se jenom skrz tu kletou páru, byť vlajka jen se hnula na stožáru.“
„A teď to přišlo jako var –“ – měsíc se houpnul přes stožár – „a loď, jako když v spáry chytí, půl vítr chtěl, půl vlnobití,
a teď to šlo o živobytí po vichřici, jak v prázdná ráhna duje –“ I poslouchají, jak když je přičaruje. „My střemhlav po té vichřici
jak sněžné pírko vánicí – tu proti nám – Bůh duši spas! a proti vichru, s vichrem v ráz loď příšernou k nám žene ďas! –
Kdo spatřil ji z plavců, kdo viděl ji z lidí, bez boží pomoci už břehu neuvidí! –“ „Loď naše, dobrý starý dub –“ – v tom pod palubou jak by rup’:
loď příšerná z vln tone šlehu, loď příšerná, – ledovec v běhu! – Jen ještě v tvář nasypal sněhu plavci, jenž brvou nehnuv ani oudem
jen veslo pustil: „Jste před božím soudem!“
Cookies on Poetry Cove