KDYŽ tak spolu sedíme,
páni kamarádi,
na zdraví si připijme,
mějme se tu rádi.
Dokud v sklence není rmut,
my jí neprominem: –
celý svět je velký sud,
život je v něm vínem!
Špekulant a černohled
hlavu nad tím věší,
blázen, sám se naposled
kapkou nepotěší.
Co nám pravda, co je blud,
když se k sobě vinem;
celý svět je velký sud,
život je v něm vínem!
Srdcem k srdci, k paži páž,
v tom je celá pravda,
v klopotě kdo bratr náš,
ať si s námi zavdá.
A kde koho tíží trud,
pryč s tím každým stínem;
celý svět je velký sud,
život je v něm vínem!
Vzhůru sklenky, přátelé,
vzhůru plné číše,
připijme si vesele,
vzpomínejme tiše!
Špetka trávy, hrstka hrud,
tam se všichni šinem. –
Zdráv buď světa velký sud,
dokud perlí vínem!