PŘES údolí slzavá,
přes ty vrchy žalu
dnem i nocí kráčíme
v mrazu, za úpalu.
Až pojednou staneme
na vysoké hoře
a před námi do dáli
dme se širé moře.
Na něm člunek za člunem
pluje v mhavou dáli:
to jsou ti, co před námi
na té hoře stáli.
Tak i naše lodice
zmizí jiným s hledu
a na břehu nezbude
po nás ani sledu.