SKLÁDÁM tiše žití břímě
bez obav a bez reptání;
anděl boží stojí při mně,
slyším jeho zašeptání,
jak mi měkce ruku svírá
a s mých očí slzu stírá.
Tiše hasne světlo denní,
stíny v jizbu zaléhají,
jako děcku při modlení
oči se mi zavírají.
Po tom dlouhém, těžkém trudu
ach tak rád již spáti budu.