Co že to zachvělo
poranním vzduchem?
to břeskla polnice
chladem a hluchem;
to břeskla polnice
plání a svahem:
„Každý z vás bude dnes
mrtev, nebo vrahem!“
Do šiku stavte se
směle, jak patří,
prostý a důstojník,
v smrti jsme bratři.
Již slunce vychází
v oparu vlahém;
každý z nás bude dnes
mrtev, neb vrahem.
Hle, tam již nepřítel
u doubraviny!
mají tam také své
otce a syny;
mají tam obrázky
na srdci nahém, –
a bude každý z nich
mrtev, neb vrahem.
A čím kdo ublížil
z tamtěch těm tady?
proč máme kositi
životů řady,
mladých a bujarých
zdravím a blahem?
Kdo to jen poroučí:
„Musíš být vrahem!“
Nechte všech otázek.
marny jsou, víte,
nechte všech vzpomínek,
jenom se bijte!
bijte a zabijte,
střílejte šmahem:
musí a musí dnes
každý být vrahem.
Ať zbude vítězství
tomu neb tomu,
kdo padne, zůstane,
kdo živ, jde domů.
S každým z nás budou se
za rodným prahem
loučit co s mrtvolou,
neb vítat s vrahem.