Za kloboukem péro,
v ruce hůl,
zchodil jsem a zbloudil
světa půl.
Od tebe, mé srdce,
dál, vždy dál,
zpíval jsem, když myslet
jsem se bál.
Za kloboukem péro
v srdci tíž,
chodil jsem tím světem
kříž a kříž.
Však jsem přece musel
domů jít –
nemoh’ jsem tě, srdce,
zapomnít!