Zapadlo slunce za vrcholy,
vzduch voní klasů lahodou;
vůz poslední vjel do stodoly
s letošní boží úrodou.
Dvůr pomalu se v soumrak halí
a první hvězdy mrkají,
a koně, volni, zařehtali
a oddusali do stájí.
Tam chrupe to a žvýká, frčí
tak spokojeně v soumraku
a mléko z plných vemen crčí
do pěnících se dojáků.
A tmí se; cvrček od záhumen
si šviřinká a z dáliny
zpěv mladistvý se nese tlumen
přes širé polní tišiny.
Teď od stolu se čeleď zvedla; –
dne práce tedy skončena!
a na zásep si ke mně sedla,
– dnes prvně, – žena znavená.
Jak utichla teď celá víska –
jak mile chutná dýmčička!
Vzduch vlhne, nad bory se blýská,
dá Bůh, dnes přijde vlažička.