Vykopal mu hrob
vedle jezera;
jenom dvé divokých očí
svítí do šera.
Do hrobu mu dal
skrvavený mlat,
aby věděl, kdo ho zabil,
že už také pad’.
Nade hrobem mu
oheň rozdělán:
ať posvítí cestou sobě
v duchů mhlavý stan.
S klády ale vrah
sval se do řeky,
tmou lákejte bludičky ho
s cesty na věky.
Na hrob, bratře, dám
borový ti kmen,
aby běloch nezhanobil
zejtra už tvůj sen.
A když dotkne přec
sekera se jej,
ruku tu po první ráně
vývrať pochovej.
A kdo rozdělá
doma ohně si,
z uhlů žhavých ať mu ruďoch
děti poděsí.
A kdo v stežeň jej
k lodi uchopí,
v tiché noci, vše když dřímá,
loď ať potopí.
A kdo urobí
mrtvému z něj stan,
ať mu ani v hrobě nedá
pokoj Indian.