„To pole ještě dnes mi zoráš znova!“
na samý večer chlapci velel správce;
– kluk pohled’ na vola a k chudé kravce
a oral do noci a neřek’ slova.
Však ráno stál u bytu kantorova,
– a každý den tam bral po malé dávce,
pak v městě used’ na studentské lávce,
a farářem teď krev je sedlákova.
O velkonoc šel správce k zpovídání
a z těžkých asi zpovídal se hříchů –
a kněz mu tak uložil za pokání:
„– Já odpouštím vám, jestli pán Bůh svolí;
leč večer v pluh se zapřáhnete v poli,
a zoráte mi – jenom jednu líchu!“