Pojďme spat, pojďme spat,
už nemáme co dělat,
na horách se smráká.
Mlhy táhnou po údolu,
dost již práce, dost již bolu,
mrazný je ten noční chlad
a mne v sen to láká.
Velká tíž, trapná tíž
a já nespal dlouho již
a přec snil tak děsno;
sněním mozek potrhaný,
bděním oči vyplakány,
sněním, bděním hlava níž,
až tu příliš těsno.
Spí se to jináče,
když se člověk vypláče,
pookřeje po té velké nouzi
a tam já kde budu v snách,
choďte mi jen po špičkách,
ať mi nikdo nepláče,
ať mne nikdo ze sna neprobouzí.