Po jezeře větřík dýše,
vlna šplouná tiše, tiše,
zvolna podvečerní stíny
ulehají do hlubiny.
Po hladině loďka pluje,
ale nikdo nevesluje,
slouchá jen, jak vlna šplýchá,
a z ní zvučí cos tak zticha.
Či to ševelí tak třtina,
neb to píseň rusalčina? –
Ne, – to dnes tak srdce zpívá,
na mžik jak s tou krásou splývá!