PO lístku lístek opadá,
je holý stvol, co bylo květ. –
Ach, jak ta ruka nerada
se přec s ním loučí naposled!
Již luka nejsou zelená,
pták nezpívá již, květ kde rost
a vichřice jen zasténá,
kde jarním vánkem šeptal hvozd.
Ó bílý květe naděje,
jak jsi se rozpad v prach a troud!
jenom ty rosné krůpěje
na tobě nechtí, nechtí schnout.