NEPŘÁTELSKÉ chmurné sbory
obklopují nás,
jako když se mraků hory
kupí v letní čas.
Na poli žnec v potu, znoji
po celý den žal,
teď jak přimrazený stojí,
hledí v mračnou dál.
Oral, sil a vláčel v poli,
teď je zralý klas –
zavez’ by jej do stodoly,
kdyby dal Bůh čas!
Ale mraky, ty se šinou,
z krup již vane mráz; –
těžká krůpěj, – teď se řinou
v dol jak příval v sráz.
Role pustá, klasy sbity;
– Bůh nepomoh’ přec.
Ale jako v půdu vrytý
v lán svůj hledí žnec.
Oral, sil a vláčel v poli,
nesžal ani klas: –
zajde pro pluh do stodoly,
– bude orat zas!