Již slunce úsvit zlativý
na polštář padá sněživý
i na tvou skráň –
křepelka zmlkla na poli
a vlašťovka už šveholí, –
milenko, vstaň!
Co příze v noci natkal Puk,
co Mab vložila do tvých ruk,
nech se to chvít,
jen jak by z všech těch vzpomínek
růžový spadl lupínek
v pavouka nit.
S paprskem slunce nachový
svez lupínek se růžový
teď na tvou skráň –
křepelka hlesla na poli,
vlašťovka v hnízdě šveholí –
milenko, vstaň!