Přes pole a luka vítr věje,
lehounký vítr v slunce zář,
a dýchá ti do obličeje
a tvými vlasy na mou tvář.
Ty v dáli hledíš jako v snění,
jak vítr táhne přes osení
a s větrem letí stín a zář. –
Přes pole a luka vítr věje
a po mezích přes vlčí mák;
po lístku lístek s větrem spěje,
jen nehleď za ním smutno tak:
Což zář a stín a žití změna!
tys jarní květ – a do ruměna
tě zlíbám vždy, jak vlčí mák!