PEVNĚ dřímáš pod trávníkem,
nebudí tě den;
oči na vždy uzamčené,
srdce chladné, utišené,
v hlavě žádný sen.
Slunce vzchází, jitro plane,
skřivan letí výš,
rosou vlhký květ se chvěje,
světem ruch a život spěje,
a ty tvrdě spíš.
A já hledím v slunce záři
na tvůj úzký byt,
hledím v život po vůkolí,
čitím, jak mne srdce bolí,
a tvé jak má klid.