CHUDÝM listím podjeseně
chvěl se slunce paprsk dlouhý
na kmen, mechu do zeleně
vrhal jasné, zlaté prouhy.
Kam pad’ z jara jenom chvíli,
kde mu v létě listí brání,
teď se milou září chýlí,
jako snivé pousmání.
Padni také v naše snění,
paprsku ty snivý, dlouhý,
když jsou v naší podjeseni
list i květ už přelud pouhý!