PANTÁTA ze mlýna
u naší louky
hezky mne pozdravil,
byl plný mouky.
Hezky mne políbil,
když se chtěl loučit,
když už to udělal,
neměl mne moučit.
Ba, měl se pantáta
podívat radši,
jak se tam nad mlýnem
blýská a mračí.
Však už to viděla
ta panímáma,
spustila veliké
stavidlo sama.
Ubohý pantáta
co tu měl škody
od toho stavidla,
od velké vody!