CO mi, Chmurný, můžeš vzít,
když ti všechno dám? –
Ty máš mlat, já vetchý štít,
ty mne můžeš bít a bít,
– já se usmívám.
Trpce, pravda, ale přec;
žádný vzdor a pych:
jsem ti taká prázdná věc,
ty mne zlomíš na konec,
ale já jsem tich.
Ani hlesu, to mi věř; –
nač se s tebou rvát?
ty jsi lovec, já jsem zvěř,
tedy přímo k srdci měř; –
ale nač se vzdát?
Drť jen svými kolesy,
vždyť máš k tomu sil;
srdce mé to neděsí.
Řekneš: „Pojď!“ – nu pojďme si.
– Tak jsi zvítězil.