V hrob hleděl jsem, dnes čerstvě vykopaný,
jenž vlhkem sychral, tměl se, hlínou čpěl;
tam někdo ústrkem a hořem štvaný,
po trudném žití uložen být měl.
To tedy oddech, o němž tolik sníval,
toť onen mír, jejž sobě vytoužil!
Ó Bože, člověk za ten strastí příval
přec měkčího by lůžka zasloužil.