OD roka do roka,
včera i dnes,
co život uložil
tiše jsem nes’.
Směle jsem udeřil
do jeho strun,
díval se bez bázně
do jeho run.
Dál jeho vlnami
plul jsem co den,
třeba mi dávaly
jen perly z pěn.
Tich do jich prchavých
hleděl jsem duh, –
tiše jsem zašeptal:
Jsi jejich druh.