OD českých hor
slyš temně řinčet zbroj:
to žene v českou zem
se nepřátelský voj. –
Teď v boj, teď v boj, teď v boj!
Jak bouři vzdor se horský staví bor,
teď za otčinu v boj!
Viz oblohou
jak rudý šlehnul žár:
to jdou a s nimi smrt
a okovy a zmar. –
Teď v boj, teď v boj, teď v boj!
Tu rodnou zem chtí roztrhat nám v cár –
teď za otčinu v boj!
Do předních řad
již každý na svou stráž: –
ten svatý český kraj
je dosud náš, je náš!
Teď v boj, teď v boj, teď v boj!
Kdo v žilách krev a v ňadrech srdce máš,
teď za otčinu v boj!
Za otcův prach,
za volnost, řeč i chléb,
za každou země píď,
za každý klas i štěp
teď v boj, teď v boj, teď v boj!
Jen bezzemec svou podle sklání leb,
teď za otčinu v boj!
A kdo je muž,
plať krví vlasti dluh;
a lépe mrtev být,
než okovů nést kruh. –
Teď v boj, teď v boj, teď v boj!
ne otroky, jen muže stvořil Bůh!
V před! – za otčinu v boj.