DNES Štědrý večer; oblohou se bílý měsíc zastkvívá, sníh zmrzlý rupá pod nohou a mrazný vítr zavívá.
A pusto kol je u lesa; zde večer, – tam již půlnoční, zde praská strom jen v nebesa, tam zvučí píseň vánoční.
Či neslyšíš, jak plně nese, tak dojemně se do šera, že za takého večera až duší po ní zasteskne se,
a třeba srdce bylo v kusy, v tu vánoční přec vpadnout musí? Jen dál, ty druhu osamělý, ač zpívat nám již těžká věc,
tam z lesa kostelík se bělí, tu vánoční si zapěj přec. Hle, k nebi pne se vížka nízká a u ní strmí černý kříž,
okny se záře svící blýská, a píseň zvučí blíž a blíž. Či svíce to? – to divně svítí, či píseň to? – to divný vzdech:
v oknech se chvějný měsíc třpytí, a vítr šumí po hrobech. A ticho zas, jen srdce bije: Stůj, hochu, nejsme v zemi snílků,
zde není doma poesie, zde mrtvý má jen k snění chvilku a s ním jen vítr půlnoční si z ticha šepce vánoční. –
S půlnočním větrem tich a tich si mrtvý píseň odříkává a na hrob klesá chodce hlava a chladí se o mrazný sníh.
A nad ním ve měsíčném svitu rozpíná křídla anděl dumy a nebes modrém po blankytu jej odnáší, kde moře šumí,
a dále ještě za mořem až v dálnodálnou rodnou zem. Zas k nebi pne se vížka nízká a u ní strmí černý kříž,
zář ohnivá se z oken blýská, v akordech zvučných blíž a blíž zní mocně píseň vánoční. A v kostele tam svíce planou
a svítí na mši půlnoční a na lid s duší rozkochanou; či kdes též na tvář uplakanou? – V dubové, hnědé stolici
v dlaň kloníc hlavu žena klečí, zda slyší zpěv ten zvučící, zda kněze zbožné slouchá řeči? Zavanul anděl perutěmi
a měkké vzal ji do náruči a zdá se jí, že moře hučí, a zdá se jí o cizí zemi a v té, – však hle, jak v stesku žalném
jí těžká slza tváří kane: „ó, chraň mi dítě v světě dálném, ó, chraň mi dítě, mocný Pane!“ A vedle matky děvče mladé
si oči kryje do stínu a k drvu horké čelo klade a tiskne ruku matčinu. Zavanul anděl perutěmi
a jako mlhu odvál sen a na hrobě jen tichý sten a chodec z mrazné vstává zemi. A k nebi pne se vížka nízká
a měsíc v les jak zazáří, se v kostelíka oknech blýská a v zmrzlé slze na tváři.
Cookies on Poetry Cove