HLOUB myšlení je hlubší mořské tůně,
a pro každého, ať si velký, prostý,
tam korálové tají letorosty
nějaký skvost v svém nevyzpytném lůně.
Paprskem světla jak po zlaté struně
nás spouští Bůh, a z vln nám klene mosty.
Nuž dolů, norci! – vynášejte skvosty
z mrákavé hloubi vzhůru do výsluně!
Do srdcí mocných noste slitování,
a mír a odpouštění v nuznou chýši;
– a sami byť jste zbyli s prázdnou dlaní,
a v blahu svém svět zapomínal v mžině,
že někde proň tonete ve hlubině:
Bůh nitkou světla vytáhne vás k výši!