Kraj chmurný byl a prvním sněhem bílý
a šerem, od běla se odrážeje,
se rybník tmí a v něm se hvězda chvěje
jediná, bledá v obzor zasmušilý.
A k rybníku se stará vrba chýlí
přes hladinu se šeříc od závěje
a k ní jdou stopy těžké od kročeje
a světlí se a tmí, jak mraky pílí.
A v šíř i v dál je ticho v noční hluši
i zde tak ticho, jako ticho bývá
už v blahoprázdné, beznadějné duši! –
– Teď odskočila od vln hvězda chvivá!
Pak tiše jiskří se od jinovatky
stopou, jež vedla sem – a nejde zpátky!