Měkce, jak se vločka schvívá,
tiše, jako slza splývá,
za soumraku v chladné rose
moje štěstí vrátilo se.
Moje štěstí, kde jsi bylo,
kam jsi mi to zabloudilo,
že ti v tváři úbělové
tolik toho smutku zbylo!
V dalekém a mhavém kraji
bylo jsem, kde přebývají
ti, kdož odešli ti v dáli;
od tebe mne s sebou vzali.
Z nich, pro něž je marno lkáti,
už se nikdo nenavrátí,
já však prošlo temnou branou,
bych ti řeklo: Na shledanou!