NAČ tepeš, písni, motýlími křídly
mi na čelo, kde podzimek už bydlí?
Květ jara, léta žár, můj klid a boje,
mé vše už vyslovila struna tvoje.
Nic nezbývá již, co by za zpěv stálo,
a tobě, písni, přec to ještě málo?
Ty na mne hledíš, smutek v očích stinných:
„O zármutku a štěstí zpívej jiných.“
O zármutku a štěstí jiných, písni?
ty každý sám si protrpí a vysní.
A o své duše jásotu i boji
si bude zpívat vlastní píseň svoji.