NA úbělové čelo tvé
jsem hleděl v zadumání
a myslil jsem: Tak lilie
rozkvétá v záři ranní.
V mém srdci, žitím znaveném,
vzbudila’s novou víru,
tak čistý, dětský byl tvůj zrak
a pln svatého míru.
Já k prsům svým tě přivinul,
jak, sám už nevím ani –
tvé čelo bylo lilie,
mé slzy rosa na ní.